čtvrtek 25. května 2017

Kartonová moderna

po loňské kartonové renesanci. Mám ty děti fakt šikovný.

Jdeme péct buřty na zbytku kartonu. Stejně jako loni, už ho nikdy nechce vidět :)







úterý 18. dubna 2017

Putování

Z kopečku v Olomouci na kopeček v Mikulově. 
6 dní - 166 km.

Od honosných chrámů a klášterů, přes pustevny, kostelíky, kapličky, Boží muka, ale i zámky, zříceniny, pevnosti, vinné sklepy a rozkvétající předzahrádky a přírodu. Na pouti se dostane od všeho kousek. Stačí se vydat na cestu a ta vždy něco uchystá. Žádná cesta není stejná, byť by ji člověk šlapal dvakrát po sobě. A přihrne vám jako bonus do cesty spoustu milých lidí, ale i samotu a meditaci.

Jsem pyšná na svoji rodinu a své děti. Šlapali všichni statečně a podporovali každý den posledních 5 km i mámu, aby to nevzdávala a došla. Díky za ně.

Napsat by se dalo strašně moc, ale já to nechávám doznívat a pozvolna se vracím do civilizace.

foto Petr Hirsch by Poutník

foto Petr Hirsch by Poutník

foto Petr Hirsch by Poutník




foto Petr Hirsch by Poutník


foto Petr Hirsch by Poutník


Kudy?

Tudy.
A dál...



Před začátkem.

Na konci poutě.









úterý 4. dubna 2017

Jaro už je mezi námi

zima už je za horami. Hop hej!

Loni jsem si na Pinterestu vyhlédla tyto ptáčky. Nedostalo se na ně. Letos si je vyhlédla Julinka a aby nebyli zase upozaděni, raději je hned (s drobnou dopomocí) i ušila. Co mě na nich baví nejvíc jsou barevné kombinace a nacpaná břicha. Já bych kupříkladu nikdy nesáhla po trikolóře a přitom taková vlastenecká ptačí paráda. Rýsuje se to dobře. Na stroj se nejspíš tolik prášit letos nebude, i když nejspíš vymění švadlenu.

Našla jsem chvilku je nafotit. Naaranžovat. Jenže v záběru se vždy objevily i modré gumáky, košík a hluboký povzdech: "ááááš jo" (v překladu "ach jo"). Následně byli ptáčci raketově posbíráni a odvlečeni do zajetí. Pak se modrogumák pustil do sběru zbývající velikonoční výzdoby. Ach jo :)

Kuličky jsou dárek až z Japonska. Krásný nápad jak využít i ty nejmenší kousky látek a úpletů. A už mám i vymyšleno co s nimi dál. Tak doufám, že Julie se vylepší, Julie ušije. 












pátek 31. března 2017

Ke strojům

Porucha není na Vašem přijímači. Zpátky ke strojům. Paní Bududubová nastoupila do práce, tak nějak ze dne na den a s nadšením, které se postupně měnilo na velkou odpovědnost dobře se do nové práce zapracovat. Tudíž některé požitky mateřské a rodičovské dovolené - jako je třeba psaní blogu - musely být poněkud upozaděny.

Pracuji pro Charitu s velkým CH. Doma už tak často nepečeme. Agrotechnické lhůty stíháme s odřenýma ušima. Pletu tak dvě řady denně a na šicí stroj se poněkud práší. Beru to tak, že každý začátek je těžký a že si to časem sedne. Co je nejvíc legrační, je ten postřeh, že když jste na mateřské doma s dítětem, máte toho někdy plné zuby a nejraději byste utíkali do lesů. Naproti tomu, když nastoupíte do práce, přijde Vám ta doba doma s mrňousem jako nejidyličtější, nejklidnější a až sterilně přenádherná. A takový ten pocit, že utíráte už potřetí rozlitý čaj a máte pěnu u úst a teď se domů těšíte právě třeba na ten rozlitý čaj nebo zablácená kolínka... 

Stíhám o moc méně. Na to, abych stihla popřát své nejvíc kamarádce, jsem si zakoupila i křídla. Andělská. Tak snad se moc nerouhám :)

Krásné jaro!


















čtvrtek 16. února 2017

Svetr na modelu

Mám doma modelku. Odskočila si z Francie na návštěvu domů. A mně zrůžověl den.

To je ten svetr za bouře zrozený.