úterý 15. prosince 2015

Emoce

Začalo mi docházet, že se pozvolna přibližuje konec naší domácí školy s Julinkou. Tedy vlastně už Julií. Mezitím totiž lehce povyrostla. Začátek jsme měly pravda ostrý. Ona jasnou představu ze školy jak to má vypadat a já jasnou představu ze školy, jak to vypadat nemá. Pozvolna se to obrušovalo. Ten můj počáteční stres, že je to vlastně velká odpovědnost, učit dítě doma. Moje každý večer pečlivě připravené přípravy...

Po půl roce jsme se obě dost uvolnily. Začaly se učit z každodenního života a přirozeně. Žádné, teď bude matematika a pak čeština. U snídaně jsme probraly politiku. Julie totiž záhy poznala, že se může ptát na všechno možné a tak toho začala patřičně využívat. Mrzela mě v onu chvíli jen jedna věc. Že totiž nevím všechno. Ale další objev je, že dítě má vlastně radost, když zjistí, že rodič - učitel - není nadčlověk, ale že se také plete a tápá. I na tomto jsme založily naše učení. Chvilku jsem učila já a chvilku žák školil "mistra".

Máme za sebou rok a půl. Už Julii neučím. Spíš se ji snažím jít co nejvíce z cesty. Po snídani si vytáhne pracovní sešity a s nadšením pracuje. Občas odběhne k pc se slovy: "Já si jen potřebuji něco ověřit". Když potřebuje odpočinek, hraje si s Toníkem nebo mi oloupe brambory. A nebo čte. Občas přijde, že něčemu úplně nerozumí a občas se zasekne a chytne ji lenost. Tak jedeme na výlet. Roste před očima a já mám z každého jejího studijního pokroku stejnou radost jako z toho, že se naučila chodit nebo jezdit na kole. 

Občas chytnu pochybnosti a rozhodnu se ji testovat a srovnávat. Ale copak můžete srovnávat nesrovnatelné? Asi neumí vyjmenovat přesně ty tři druhy hluchavky, kterou mají v přírodovědě na str.6, ale umí jednu, kterou se mnou sbírala a sušila. Založila si ji do herbáře a zjistila si sama k čemu je vlastně prospěšná. Asi neumí přesně ta slovíčka z lekce 7 učebnice angličtiny, ale právě dočítá v angličtině zjednodušenou četbu o Peter Panovi. A to včetně časů, které se probírají až na druhém stupni. 

Naučila se tolik moc, že to žádné testování nikdy nemůže objektivně zaznamenat. A taky naučila spoustu věcí svou mámu. Neodhánět děti od práce jen proto, že potřebuji klid na její rychlé a efektivní dokončení. Být víc trpělivá. Uvolněná. Házet nepodstatné věci za hlavu a nestavět se na ni, když se tak úplně nedaří.

Julie došila své sloní stádo. Naprosto samostatně. Mezitím zopakovala houby a s úžasem mi u nádobí povyprávěla o tom, jak jsou vlastně ty houby úplně všude (mami i v chlebu) a že na to přišel Sir Fleming. Vytáhla jsem z knihovny knížku Život Sira Alexandra Fleminga od André Mauroise, kterou mám ještě po svém dědovi. V úvodu čtu: "Velký život je mladiství sen uskutečněný ve zralém věku." Začetla jsem se. Julie si zatím v dílně pustila dvd s jógou pro děti a cvičí. Jdu zamíchat oběd...




A toto je po dílně má druhá letošní nadílka. Ručně tkané emoce od IVKO. Já prostě letos byla nějak vesmírně hodná (Julie se právě pustila do pokusu s plísní na jablku :)



9 komentářů:

  1. Děkuju za povzbuzující příspěvek a gratuluju k uvolnění. :-) Julča je skvělá! Ve mně se ta "normální" výuka a unschooling pořád perou... ale ještě máme dva a půl roku před sebou, tak třeba k tomu taky časem dospějeme.. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že to přijde samo. Kdyby mi někdo vykládal před rokem ... klepala bych si na čelo :)

      Vymazat
  2. stádo slonů je super!
    a ručně tkané emoce jsou oslnivé (y)

    OdpovědětVymazat
  3. Emoce mi to vyvoláva ,spomienkové, bola som donútená učiť obe autistické deti doma....a najviac bolo , keď si našli hrou, ako na to....
    Ale hlavne som si tu uvedomila, akú vlastnosť má dcérka, ktorá sprevádzala svojho autistického bračeka od malička, tak, že sa nedostalo na šitie, pletenie..
    Tá pletenina je famózna, ukladám si už mám favorita :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásně a citlivě napsané.. Nikdy jsem nad domácí školou neuvažovala, ale ode dneška asi budu - díky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to já musím ještě zodpovědně dodat, že jako není normální škola pro každé dítě a pro každého rodiče vhodná, tak i ta domácí. Ale pouvažujte. Krásné je, že máme ty alternativy :)

      Vymazat
  5. I ja dekuji za prispevek. O homeschoolingu uvazujeme po nasi ceste kolem USA, kde je to velmi bezna vec. Jedna nase znama uci sve 4 deti doma, celkem tedy snad uz skoro 20 let. Dnes uz jsou to temer dospelaci a setkani s nimi mi vzalo posledni obavy z homeschoolingu: ze budou deti "socially awkward". Opak byl u techto deti pravdou. Zatim jsem se v CR o homeschoolingu moc neinformovala, ale je dobre pro zacatek vedet, ze neni zakazany, pokud se vydame stejnou cestou jako Vy. P.S. Vas blog jsem objevila teprve dnes a libi, moc. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Pořád se k Vám (vám) a blogu vracím, stále nacházím nové inspirace a nové nápady.... Díky za tento článek, při kterém se usmívám, protože je jako pohlazení na duši.

    OdpovědětVymazat