pátek 29. ledna 2016

Matka roku

Až v dalším životě.

Rodina odjela na lyže a já jsem si pro sebe a Antondu vymohla právo zůstat doma. Představa jak dávám miminko večer spát a mám celou noc pro sebe. Nikdo po mně nic nechce. Tou představou jsem se opíjela celý týden.

V den odjezdu toho bylo třeba hodně zařídit. Navařit a napéct. Nabalit. A to vše s nepříliš spokojeným kojencem (či už batoletem) na zádech. Počítala jsem minuty. Večer uložila miminko a kriticky přehlédla tu spoušť. Představy jsou jedna věc, ale ...

Druhý den mě napadlo, že je příhodná doba stáhnout všechno povlečení a s ohledem na jarní počasí vynést peřiny ven na sluníčko. A to byla vlastně taková samospoušť ke generálnímu úklidu. To prostě vyslékáte povlečení a najednou si všimnete pavučiny v rohu. Vymetáte pavučinu a zjistíte, že přes okna už nevidno. Myjete okna a když už máte v kyblíku vodu, přejede ještě to a tamto. A po obědě jsme vyšli ven. Teda ne, že by doma ještě nebylo co uklízet, ale vyčistili jsme slepicím kukaně a nasbírali si kuřecí mrvu do sudu. Pohrabali zem před králíkárnou. Nadělali třísky, nanosili dřevo. Večer jsem uložila miminko a kriticky přehlédla sebe. Asi nám ženám museli něco implantovat do mozku. Padla na mě únava. 

Den třetí. Detox. Antonda vstával už v 5:50 ráno. Není ale zase tak špatné, vstávat do uklizeného a voňavého domu. Udělali jsme si snídani a já pohledala všechna naše leporela. Ty nejkrásnější máme ještě po rodičích. Nedávno jsem se snažila Antondovi nějaké koupit, ale byla jsem tak vytočena nepěknými obrázky v nich. A tak nové máme jediné. Byl to dárek. A já se strašně snažím si ty říkanky zapamatovat. Fakt. Taky jsem vytáhla naši staronovou pomůcku montessori a rozhodla se Toníkovi trochu zorganizovat zábavu. To se nám pravda rychle otočilo. Antonín v okamžiku ztratil kuličku a já se s čelovkou usilovně a dlouhodobě plazila pod nábytkem a snažila se ji najít. Nakonec jsem rezignovala a dala mu ořechy. A je velkou pravdou, že ho to zabavilo poměrně nadlouho a já si dala po dlouhé době fakt horké kafe (jo a taky jsem vytřela pod nábytkem). Julince jsem zalila její bazalku z Alberta a pak to přišlo. Malá kreativní chvilka. Výroba zvukového pexesa z ruliček a zbytků starého ubrusu. Nápad není můj. Vykoukala jsem ho odjinud, ale nechtělo se mi ruličky olepovat papírem. Tak jsem použila látku a prošila na stroji. Zbytek dne jsme se okysličovali venku. Náhlý přísun kyslíku mi udělal dobře a tak jsem našla i tu kuličku. Večer jsem uložila miminko a otevřela si láhev vína. Hodinu jsem seděla jen tak a ucucávala a ucucávala. Pak jsem si šla otevřít druhou láhev a nahodila si na jehlice na podkolenky. Do postele jsem odpadla lehce po půlnoci. 

Den čtvrtý. Dítě vstává v šest. Beru ho do koupelny a cestou vrážím do stěn. Zcela ruším Antondovi rituály. Cestou z koupelny popadnu košík s kostkami a zavírám se zpátky do ložnice. Padám na postel a dospávám se. Milé batole, koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Pozn. aneb borec na konec! Dítě bylo hodinku opravdu maximálně potichu. Našlo balíček hygienických potřeb a bavilo se odlepováním samolepicích pásků. Následně se mu podařilo odmontovat vršek z minerálního oleje a tím krásně navoskovalo celou podlahu. Aby to neklouzalo, přišla na řadu má pudřenka. A následně se rozhodl stáhnout tátovi všechny košile z ramínek a tu spoušť tím vytřít. No nic. Dneska budeme prostě prát a uklízet :)











23 komentářů:

  1. Živě si představuji, jak se rodina po návratu zeptá, jak sis odpočinula. :-D Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Existuje žena, která si doma odpočine?

      Vymazat
  2. Ale to byly krásné dny. Vždycky jsou. Kam všude nalepilo batole ty vložky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak především se v nich oválelo a to pak člověk po probuzení neví, jestli se má smát nebo brečet :)

      Vymazat
  3. Heheheheee:-) Úplně to vidím :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nekončíme. Pokračujeme. Dneska jsme dali první krok. A byl jen pro mě :)

      Vymazat
    2. Oooo tak to je úžasné ... Jsi báječná žena a maminka ...

      Vymazat
  4. Neee.... Ale to je vždycky tak, když je podezřelé ticho....

    OdpovědětVymazat
  5. Pardon, ale u finále jsem se nahlas rozesmála. Dlouhé ticho je vždycky podezřelé :-)Jinak je to skoro klasika s tím úklidem, to dělá asi opravdu nějaký čip v mozku bo co.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznám se, že po prvním šoku jsem se taky smála :)

      Vymazat
  6. Je krásné mít těch milión a moc představ jak a co a ten milión a jeden rozdíl, jak se to vykulí. Ale už jen ty myšlenky jsou krásné a vzpomínky rovněž. Moc se mi líbí jak ruličky tak ta ztracená kulička. A finále je ou nečekané ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Dneska jsme tu kuličku zase hledali. Uvažuji o hranaté :))

      Vymazat
  7. Generální úklid místo odpočinku? Ženská bláznivá! Omlouvá tě jen to, že je venku fakt jaro. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím a stejně jsem si nemohla pomoct. Vítej zpět do virtuální reality :)

      Vymazat
  8. Antonín je činorodé dítko! Ani nevíte, kolik zkušeností při svém průzkumu nasbíral :o)
    Ad poslední foto: v jistém etniku se traduje, že když dítě dokáže samostatně udržet a sníst rohlík, tak se již v životě protluče. A Toníček, ten si troufne rovnou na pecen :o) Moc mu fandím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mu taky moc fandím. Až mě to zmáhá :)

      Vymazat
  9. Mala som skoro celý jeden deň voľna od mojich autistov...a mala som to presne tak, išla som čosi odložiť do krabice na skrini, videla som prach a už to začalo...celý deň som robila ! Ale sama, tá slasť !
    Páči sa mi tá veta o víne...viete si užívať, bábo je ale vynaliezavé, proste Montessoribábo :-) Ide rovno na ( reálnu ) vec !
    Metál si zaslúžite určite !
    Tá bazalka mi stále evokuje chococake :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že takto postižená nejsem sama. Mít se rád a odpočívat se musíme pořád a pořád učit. A možná, že na to ani jeden celý život nebude stačit :)

      Vymazat
  10. Pobavila mne věta o víně, já bych při "druhé" nenahodila ani sebe, natož na podkolenky! Jinak super článek, úplně jsem Antoníčka viděla...s vloužkama tu na zadečku, tu na kolínku a tak... a ono to taky skoro bylo!Moc se mi líbí i mrkvový svetřík s kapuckou.Mohu i já se přidat k těm, co prosí o návod na blogu? Děkuji moc...Marcela

    OdpovědětVymazat
  11. Za prvé - máte moc krásný inspirativní blog, kochám se a kochám zatímco jedno dítko by potřebovalo už nutně přebalit a druhé ještě nemělo oběd ;-) Za druhé - pořád si tu lámu hlavu, kdo fotil tu fotku, jak sypete korálky do té ruličky ;-) Hezký den :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oku pozorného čtenáře neunikne nic :) Já sypu jednou rukou, druhou fotím a třetí ruka je od sousedů. A to doslova :))

      Vymazat
  12. Neskutečně jsme s epobavila! :-D Úplně se vidím, konečně vyhlídka volna a klidu a já místo toho šůruju a uklízím. A vždycky to začne přesně takhle nevinně, převlékáním peřin nebo opláchnutím umyvadla :-)
    Leporelo doporučuji jediné - Cvrček a mravenci. Je dokonalé. Dokonalé obrázky, dokonalé verše, je ještě po mě, ale dá se sehnat i nové a opravdu doporučuji! Znám to z paměti a vyprávím pořád dokola... Tak úklidu zdar a kreativním dětem taky! :-D

    OdpovědětVymazat