pondělí 12. září 2016

Kde jsi?

Ptám se často. Sama sebe. V kuchyni, na zahradě i jen tak v křesle. Už je pryč několik měsíců. Dneska se poprvé vydala ve Francii do školy a ještě si předtím střihla Španělsko.

Strašně mi chybí. Ale zase si na seznamu můžu odškrtnout, že jedno dítě je prozatím úplně samostatné a ŠŤASTNÉ.

A stejně mi chybí :)












7 komentářů:

  1. Je krásná. A samostatná. A opravdu vypadá šťastně. Úplný ideál. Ale to stýskání si dovedu představit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to fakt velký smutek. Sotva to vyleze z puberty a stane se z toho chápající parťák, tak to zmizí do světa :)

      Vymazat
  2. Šťastná, samostatná a svoje ... za pár let bych si to moc přála říct i o svých dětech. Snažím se je vést tak, aby tomu tak bylo. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Je to smutek. Mám to tak se svými dětmi, rozumím ti. Ale je to tak v pořádku, což stejně víš :)

    OdpovědětVymazat
  4. Rozumím ti...taky mi jednou bude smutno...
    Trochu je mi útěchou, že je to úděl všech matek...
    Terezce přeju, ať jí štěstí vydrží...

    OdpovědětVymazat
  5. Je to radosť:-) (zatiaľ som ju okúsila len na dva mesiace, z Londýna sa dcéra presunula do školy do Brna, tak snáď už...)

    OdpovědětVymazat