Když ...

Často se diskutuje o nedostatečném počtu pohotovostí. Já říkám, že na to co dělají je jich až moc. 

V sobotu se mi zablokovala záda. Bolest to byla (a po 10 dnech stále je) hvězdičková. Přesto jsem se snažila vydržet do neděle. V neděli už byl můj stav na blázinec nebo skok z okna nebo na neodkladnou zdravotní péči - návštěvu pohotovosti. Na místě mě překvapil nemalý počet pacientů (cca 50) z nichž neodkladně vypadali jen asi dva. Nějaká paní úplně bledá a já, zakousnutá do manžela, vydávající skřeky lehce tlumené zbytkem sil a statečnosti doprovázena naším 5 měsíčním kojencem. Po té co manžel oběhal půlku Brna, aby si rozměnil peníze a mohl mi zakoupit 90Kč poplatek, který je podmínkou ošetření se vynořila sestra a když viděla naši srdcervoucí trojku prohlásila, že nás tedy vezme co nejdříve. 

Plazila jsem se po celé čekárně a děsila lidi tak dlouho dokud se nepřidal solidárně i synek a tudíž jim nezbylo nic jiného než nás konečně vpustit do svatyně službu konající lékařky. Mezitím se mi začali dělat mžitky před očima a zmrtvěla mi celá levá ruka. To už jsem se opravdu cítila akutně a zažehnala všechny výčitky toho, že je tady takhle v neděli otravuji. Lékařka se jevila sympaticky a tak jsem ji mezi výkřiky bolesti odpovídala na dotazy jako co a kde pracuji, jaké mám alergie a nemocné sourozence a tak. Pečlivě si vše zapsala a pak se mě zeptala:

 "Chcete něco proti bolesti?" 

Já na to: "A co můžu, když kojím?" 

Ona pobaveně: "Tak maximálně paralen". 

Já naivně: "A pomůže to?"...

Pak mi vrazila papír do ruky se slovy: "Kdyby to nepřešlo zajděte si po neděli někam na neurologii. A to dítě už máte taky velké aby mohlo umělé mléko".

Dohra byla taky: Ráno volal manžel místní neuroložce. Vylíčil ji můj stav, protože já už toho nebyla schopna. A ona, že mě ráda vyšetří, ale prvně si mám zajet k obvodnímu lékaři pro doporučení. Bez toho to prý nepůjde. No nakonec to šlo, ale bolesti jsou pořád velké. Prý se to mělo řešit hned, teď už je to moc rozjeté.

Prosím politovat :)

Jo a domů nám přiletěl pták. Když mi teď nemůžeme za přírodou, příroda klidně vletí i k nám. Je to od ní moc pěkné. Au.