Ve stavu

rozpracovanosti.

Jako každý rok si začneme s nadcházejícím podzimem myslet, že co jsme nestihli za celé léto, stihneme za jeden víkend. Naivní.

Koupila jsem Julii pro 5.třídu domácí školy kartonovou kostru. Nadchlo to všechny. A tak skládáme a popisujeme. Byť se skládá celá bez stříhání a lepidla, dřina to je a závěrem jsem pár spojů raději i pojistila tavicí pistolí. 

Chystáme dříví na zimu. A jako každý rok na poslední chvíli. Omluvou budiž moje pochroumaná záda a spousta práce s včelkami, které musel nuceně na nějakou chvíli převzít můj muž s alergií na včelí žihadlo. Nakonec i tento nečekaný hazard přinesl ovoce. Bylo zjištěno, že onu alergii již nemá a nebo dokonce se začalo i šuškat, zda ji vůbec kdy měl :) 

Husy se s námi loučí. Je mi to trochu líto. Byly pro mě něco jako pro zámeckou paní pávi v zahradě či labutě na jezírku. Křtiny Toníčka Antonína se však blíží... Dětem jsem zakázala dávat jim jména. Kluci to pojali po svém a říkají jim "polička v mrazáku č.1 a č.2". Julie byla poetičtější a nazvala je "Lady Gaga č.1 a č.2). Tak nevím, co je lepší. Ovšem všichni se denně chodí ptát, když už je zařízneme. Včetně muže, který každé ráno v obleku hopsá mezi jejich exkrementy ke svému automobilu tovární značky ... 

Začal čas švestek. A každoroční boj mezi slivovicí (muž) a povidly (já). Muž třese stromky a plní sudy. Já vybíhám po rozbřesku očesat co nejvíce do buchet, knedlíků a rozvaru. Vede muž. Ale já objevila recept na buchtu, která odteď patří mezi TOP 10 našich moučníků v kategorii "když se chceme předvést a pochutnat si". Ubrala jsem jen cukru a ostatní nechala přesně tak. Překvapivá je hlavně ta křupavá maková posypka a vysoké vláčné a nadýchané těsto. Doporučuji jednomyslně.

Namočila jsem zbytky letošního proutí a pletu. Větší i menší projekty. A taky jeden mega, který se bude finalizovat až na jaře. Julinka vyrábí z vařeček jmenovky k bylinkám. A taky jsem vytáhla pletací jehlice (to zas příště). Prostě je toho tolik. Jen všechno nějak v tom stavu rozpracovanosti.