Jedeme dál!

Další úžasnou metráž, která je navíc z rubu opatřena hustým teplým počesem, prostě takový lišák - plyšák, vyškemrala Julinka. Sama si model navrhla a dokonce mi vařila čaj, to abych ani na chvilku neopustila šicí stroj a patřičně makala. My si svůj kamiónek ohlídáme.

Na první fotce detail pro další nadějnou úpletovou závislačku. Momentálně používám na úpletové šití overlock a na štepování a záložky dvojitou jehlu v obyčejném šicím stroji. Na normální steh jsem při šití pružných látek musela rychle zapomenout. Nevypadal pěkně a v tahu okamžitě praskal. No mám se co učit. Julinka je nadšená. Je fakt, že mikina je lehká, ale naprosto výhřevná. Na jaře nahradí bundu. Julinčino nadšení se dále projevilo tím, že mi nadšeně zabavila právě dopletené návleky (pozn. stejně bych jí je nakonec věnovala, protože manžel mi bez okolků řekl, že v nich vypadám jako nadšená německá děvečka, poté co jsem mu odvětila, že si budu muset koupit zápisník a zapisovat si všechny jeho komplimenty, bez rozmýšlení celou situaci dovršil větou, že Hitler také chodil se zápisníkem)... Citlivý druh, ten muž.

Takže o to radostněji je třeba jásat nad druhým úpletovým modelem, prvními sněženkami (neboť po Krylovsku - i z prázdné peněženky, má zbýti na sněženky) a nad tím, že to naše dítě má v otázce budoucího povolaní absolut jasno.