sobota 23. dubna 2016

Kdepak ty, Toníčku,

sádru máš?!

Toníček si zlomil nohu. Tedy on sám si ji nezlomil, protože jak každý dobře ví, malé dítě je z gumy a má stejně jako kočka devatero životů. Byla mu neúmyslně zlomena. 

Plačící dítě, oteklá nožka ... každý by se slitoval. Každý až na naše zdravotnictví. Večer na chirurgické pohotovosti, po zaplacení 90 Kč poplatku (pojištění zřejmě stále nestačí), očekávajíce okamžitou pomoc, dochází k rychlému vystřízlivění. Roční dítě už není novorozenec. Tudíž je postaveno na roveň "dětem" do 18 let. A tak, zatím co se odbavují výrostci s naraženým malíčkem, Antonín řve, vzteká se, nechápe proč musí sedět v přeplněné a vydýchané čekárně, když ho něco strašně bolí. Čekali jsme 2 hodiny, pak půl na rentgenu, pak půl na sádrovně. V ordinacích to jde naopak velmi rychle. Máte to zlomený - sádra. Za tři dny na kontrolu. Šetřící režim (PRO MATKU chce se mi řvát).

Za tři dny v ambulanci a na RTG 3 hodiny čekání. Sádra sundána. Máte otlak na patě. Tady má už puchýř, Kdo vám to motal? No tohle do sádry nemůže. Ošetřit, na dlahu. Nu což, aspoň víme, proč jsme už několik nocí nespali. Takový otlak musí bolet. Za 3 dny na sádru.

Za další tři dny v ambulanci. Čekání 5 hodin! 

Doktor: Co máte?
Já: Zlomenina pod kolenem, otlak, léčba otlaku, dlaha.
Doktor: Koukněte se na to? Je to lepší? Vy jste to viděla naposledy?
Já: No vypadá to klidněji.
Doktor: Tak to zasádrujeme? Co říkáte?
Já: Tak asi jo.
Doktor: A nedáme mu to už jenom pod koleno?
Já: No tam to má zlomené.
Doktor: A já myslel, že vám udělám radost.
Já: Tak jo.

Den poté Antonín vylézá ze sádry jako hlemýžď z ulity. Tak nevím. 
Že by pohotovost?






16 komentářů:

  1. Petro, jeďte do jiné nemocnice. Tohle je už extrémní. Anežka s Viktorkem byla v Mostě, kde je vyhlášeně špatný špitál, taky se tam s nimi moc nemazali, ale nikdy nečekali tak strašně dlouho. Vem si, kolik jen už má za sebou rentgenů, to není dobře.

    OdpovědětVymazat
  2. Uf! Co na to říct... :-( Snad jen, že držím palce.

    OdpovědětVymazat
  3. Ty brdo, tak takové čekání na pohotovosti je teda mazec! Držím pěsti a přeji pevné nervy.. My o půlnoci čekali 25 minut na záchranku, když se nám Mikeš málem zalknul laryngitidou :-(

    OdpovědětVymazat
  4. Tím chci říci, že těch 25 minut mi přišlo úplně nekonečných a plných strachu.. Kdybych měla někde čekat s ročním dítětem 5 hodin, tak mě šlehne...

    OdpovědětVymazat
  5. Dětská v Brně? Už jsme měli na pohotovosti taky tu čest. Děs běs.

    OdpovědětVymazat
  6. Jeden by se i zasmál, kdyby to nebylo k pláči. Přeji Toníčkovi ať se nožka uzdraví co nejlépe a nejrychleji. A vám pevné nervy chjo

    OdpovědětVymazat
  7. Držím palce, ať to přežijete se zdravým rozumem... Uf!

    OdpovědětVymazat
  8. To je děsivý příběh - držte se, at se vše brzy zahojí!

    OdpovědětVymazat
  9. To je mi Toníka líto. Brzké uzdravení a moudrost jak dál...tohle mi připadá trochu přes míru.

    OdpovědětVymazat
  10. Ach, to je tedy pristup v tom nasem zdravotnictvi !
    Preji pevne nervy a nozka at je brzy zahojena.Pmatuju kdyz prostredni mela sadru ve dvou letech na prave rucicce , ani na zada jsem ji nemohla hodit do satku ,ta rucka tam nesla nastelovat.Sadra byla po dvou dnech rozstrizena , kontrolni rtg ktery potvrdil ,ze je tam opravdu zlomenina (?)a tu samu sadru ji tam opet navazali.Cele to bylo jaksi povolene a ja si doted nadavam ,ze jsem se mozna mela prat o uplne novou sadru :(
    At je brzy lip , Zuzana H.

    OdpovědětVymazat
  11. Jaj, chudero. Držím palce v rychlé vyhojení a správný srůst kosti asi už raději v pevném elastickém obinadle. Hm, znám dětské úrazové pohotovosti jen z dob sociku. Na batolata pohlíželi jako na mimina a vážné úrazy měly přednost před narazeninami. No jo, jenže to bylo ještě před vynálezem lístečků s čísly. A na rtg se čekalo. Bo vývojka a ustalovač a sušení a popis snímku datlovany na rozhrkanem Conzulu...

    OdpovědětVymazat
  12. Naprosto stejná zkušenost v Plzni ve FN s desetiletým synem - zlomené předloktí. Ale po hodině čekání v sobotu v podvečer na pohotovosti jsme s manželem vybouchli jak saze, poté syna ošetřili. Čekání na kontrolu na dětské ortopedii následné pondělí trvalo čtyři a půl hodiny. Nemá smysl měnit nemocnici, je to všude stejné. Navíc není na výběr, pokud ve městě funguje jen jedna dětská ortopedie. Budiž útěchou, že se nám ty děti rychle hojí. Ne jako my se začínající osteroporózou. Ale ta opuštěná sádra je vtipná.

    OdpovědětVymazat