Ty jsi má, krajková

Zima končí. Vlastně ani nezačala. Máme jaro. U nás krajkové.

Na počátku byl obrázek okna s šesti filetovými čtverci. Uloženo k ostatním pokladům do složky "Až já budu velká a budu mít víc času". Nyní, když jsem již myslím regulérně dospělá, jsem dospěla k tomu, že času jak se zdá budu mít naopak úměrně s věkem čím dál méně. A tak tajemná složka byla otevřena a okno se stalo prvním projektem, co již nesnese odkladu. Započala jsem jedním čtvercem. Rozměrově sice sedí, ale jako správná pletařská a háčkovací extremistka zvažuji místo Sněhurky něco o moc, moooc tenčího. Je pěkné plnit si sny.

Nedávno jsem tu psala o pletařském talentu mé prababičky Terezie. Byla myslím ještě větší extremistka než jsem já :) Dneska jsem začala vyvařovat část té nádhery. Je sice o trochu zničenější než jsem si myslela, ale vybělit mýdlovým slizem a sodou se podařilo dokonale. Na dečky na stole moc nejsme a tak by to měl být recy věci lustr. Myšlenka je taková, že vezmu gymnastický míč. Krajky natřu vodním sklem a vytvaruji proti sobě do koule zrovna tak jak to dělají krajkářky třeba se zvonečky na stromeček. Následně asi zkusím přelakovat nebo tak něco. Bude to experiment. Děkuji za každou připomínku, radu či názor než se do toho pustím. Jo a z té malinké krajky plánuji vyrobit lapač snů do sady. Takže to vlastně vidím optimisticky :)