Až v dalším životě.
Rodina odjela na lyže a já jsem si pro sebe a Antondu vymohla právo zůstat doma. Představa jak dávám miminko večer spát a mám celou noc pro sebe. Nikdo po mně nic nechce. Tou představou jsem se opíjela celý týden.
V den odjezdu toho bylo třeba hodně zařídit. Navařit a napéct. Nabalit. A to vše s nepříliš spokojeným kojencem (či už batoletem) na zádech. Počítala jsem minuty. Večer uložila miminko a kriticky přehlédla tu spoušť. Představy jsou jedna věc, ale ...
Druhý den mě napadlo, že je příhodná doba stáhnout všechno povlečení a s ohledem na jarní počasí vynést peřiny ven na sluníčko. A to byla vlastně taková samospoušť ke generálnímu úklidu. To prostě vyslékáte povlečení a najednou si všimnete pavučiny v rohu. Vymetáte pavučinu a zjistíte, že přes okna už nevidno. Myjete okna a když už máte v kyblíku vodu, přejede ještě to a tamto. A po obědě jsme vyšli ven. Teda ne, že by doma ještě nebylo co uklízet, ale vyčistili jsme slepicím kukaně a nasbírali si kuřecí mrvu do sudu. Pohrabali zem před králíkárnou. Nadělali třísky, nanosili dřevo. Večer jsem uložila miminko a kriticky přehlédla sebe. Asi nám ženám museli něco implantovat do mozku. Padla na mě únava.
Den třetí. Detox. Antonda vstával už v 5:50 ráno. Není ale zase tak špatné, vstávat do uklizeného a voňavého domu. Udělali jsme si snídani a já pohledala všechna naše leporela. Ty nejkrásnější máme ještě po rodičích. Nedávno jsem se snažila Antondovi nějaké koupit, ale byla jsem tak vytočena nepěknými obrázky v nich. A tak nové máme jediné. Byl to dárek. A já se strašně snažím si ty říkanky zapamatovat. Fakt. Taky jsem vytáhla naši staronovou pomůcku montessori a rozhodla se Toníkovi trochu zorganizovat zábavu. To se nám pravda rychle otočilo. Antonín v okamžiku ztratil kuličku a já se s čelovkou usilovně a dlouhodobě plazila pod nábytkem a snažila se ji najít. Nakonec jsem rezignovala a dala mu ořechy. A je velkou pravdou, že ho to zabavilo poměrně nadlouho a já si dala po dlouhé době fakt horké kafe (jo a taky jsem vytřela pod nábytkem). Julince jsem zalila její bazalku z Alberta a pak to přišlo. Malá kreativní chvilka. Výroba zvukového pexesa z ruliček a zbytků starého ubrusu. Nápad není můj. Vykoukala jsem ho odjinud, ale nechtělo se mi ruličky olepovat papírem. Tak jsem použila látku a prošila na stroji. Zbytek dne jsme se okysličovali venku. Náhlý přísun kyslíku mi udělal dobře a tak jsem našla i tu kuličku. Večer jsem uložila miminko a otevřela si láhev vína. Hodinu jsem seděla jen tak a ucucávala a ucucávala. Pak jsem si šla otevřít druhou láhev a nahodila si na jehlice na podkolenky. Do postele jsem odpadla lehce po půlnoci.
Den čtvrtý. Dítě vstává v šest. Beru ho do koupelny a cestou vrážím do stěn. Zcela ruším Antondovi rituály. Cestou z koupelny popadnu košík s kostkami a zavírám se zpátky do ložnice. Padám na postel a dospávám se. Milé batole, koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Pozn. aneb borec na konec! Dítě bylo hodinku opravdu maximálně potichu. Našlo balíček hygienických potřeb a bavilo se odlepováním samolepicích pásků. Následně se mu podařilo odmontovat vršek z minerálního oleje a tím krásně navoskovalo celou podlahu. Aby to neklouzalo, přišla na řadu má pudřenka. A následně se rozhodl stáhnout tátovi všechny košile z ramínek a tu spoušť tím vytřít. No nic. Dneska budeme prostě prát a uklízet :)
