Režim néní

Rok a půl se snažím Toníkovi vybudovat denní režim. Jenže on jde napříč jakýmkoliv zotročováním. Některé rituály a jistoty už i přesto vyplouvají na povrch. Třeba vstávání ráno v 5:00 je téměř jistota. Pak sní snídani, pak ji sní tátovi a ve chvilce nepozornosti vybere Julince z aktovky svačinu. Já si pro jistotu ani žádnou snídani nedělám. Nechci ho překrmovat. 

Když společně vypravíme rodinu do světa, vyrážíme hospodařit. Nakrmit zvířata, uklidit, dovyklízet zahrádku, ochutnat nové chutě ... Tím si zpravidla vystačíme až do času vaření oběda. A to Toník taky rád. Všechno kolem jídla je zábavné. Vaří mi za zády ze surovin z odpadkového koše a potřebuje na to nádobí ze všech spodních skříněk kuchyně. Pak sní svůj oběd. A  samozřejmě taky můj. A následuje další téměř již denní jistota. Po třech pohádkách, pěti lidovkách a jednom vtipu (dneska byl o vlku, co šel do bazénu a zapomněl si plavky a na všechny děti vystrkoval svou chlupatou prdelku) usíná. Po probuzení už až do večera žádné režimové jistoty nejsou. Jen si pravidelně píše čárky. Zatím netuším jejich hlubší smysl, ani souvislost jejich počtu s něčím konkrétním co provádí :)

A v tom málo čase, co mi nechává pro vlastní potřebu, jsem mu spíchla funkční pracovní kalhoty. Po lásce na první pohled k Malabrigu přišla láska k softshelu. Tento byl za malý peníz zakoupen ve FB skupině "Zbytky látek". Přidala jsem k němu klipsy ze starých šlí po dědovi. Žádné podsádky. Materiál je to pružný a tvárný, nijak se nedeformuje. Takže spíchnuto pravda v jedné hodině. Víc ani nemám.

KVOK a spol.

Julie si ve svých 11 letech založila svoji první společnost. Společnost KVOK - dceřina společnost se 100% podílem dobrovolné dětské práce. Z kapesného přikoupila nové nosnice a výstavního kohouta, vypsala soutěž na výzdobu kartonových obalů na vejce, zavedla si peněžní deník, ujala se péče o drůbež a začala obchodovat s čerstvými domácími vejci.

Udělala úspěšně přijímačky na víceleté gymnázium.

Zítra bude samostatně prezentovat naši domácí školní přípravu.

A dneska prezentovala včelařský kroužek. 

S jedinou malou výtkou. To že slíbila napéct i perníčky si vzpomněla až včera večer. Jak mně nechybělo takovéto večerní: "Jo a mami, zítra máme mít do školy inkoust, vylisované listy a masku krokodýla".  A teď matko nebohá sháněj v noci na vsi takové artefakty a šij do rána. Perníky mi tyto vzpomínky zase oživily. A tak jsme pekly. A ráno zdobily. A odpoledne (jakoby nic) prezentovaly.

Selfíčka dorazila už i na venkov :)

Souhvězdí pohody

Původně to vypadalo, že může být ještě hůř. Nejspíš z velkého vyčerpání se o mě pokusila choroba. Naštěstí jsem ji zmákla velkorychle a jedeme dál. A je líp. Den po dni. Šetříme se, vykrmuje se, hrajeme si, učíme se (moc teda nepracujeme, ale co už).

S Julinkou teď lítáme vesmírem. Vytvořila si kaleidoskopy souhvězdí. Já např. vůbec netušila, že jich máme 88, průměr Galaxie je 120 000 světelných let a ta naše obsahuje 400 miliard hvězd! 

Těší mě okénkové knihy nakladatelství Svojtka. Tato je o vesmíru a je fakt super. 

Na výrobu kaleidoskopů z ruliček od toaletního papíru (jak já začínám nenávidět ty jednorázové splachovací) budete potřebovat ještě černý papír, papírové košíčky na cukroví a gumičku či provázek. Šablonami k tisku se to internetem jen hemží. Julinka použila toto Souhvězdí. Poté je nutno vytištěný arch podlepit černým papírem, propíchat hvězdy hřebíkem a přilepit na košíčky. Celé přigumičkovat na ruličky a už pozorujeme noční oblohu v pohodlí domova.

A k zakousnutí není jen české zdravotnictví, ale třeba i sushi. Pořád se ho učím a piluji. Zkouším vrcholné variace. A nakonec vždycky skončíme u toho, že tohle s avokádem, paprikou či okurkou je prostě třikrát nej. Nejjednodušší, nejchutnější a nejlepší. 

Mám radost, že už téměř nekupujeme sušenky, sladkosti a sladké pečivo z obchodních sítí. Jednou za čas napeču do plechovky ovesné sušenky. Obden peču chleba a nějakou tu sladkominu. Z domácích surovin. Bo slepice nesou, v mrazáku pořád není vidět dno přes ty višně, švestky a maliny, mouku už meleme pro svou vlastní potřebu z vlastního bio obilí, pro mléko k sousedům s konvičkou. Já se stále držím víc mlék rostlinných, ale jak říká můj moudrý muž, mandli jde podojit pořád podstatně hůř než krávu.

Jo a Antonín rehabilituje. Momentálně začal hipoterapií, ale zvrhlo se to na dostihy a ve chvíli, kdy chtěl začít i skákat jsem mu to zatrhla. Ale vysvětlit mu, že ticho a klid léčí, je stále nad moje síly.

Týden v kostce

Tak se mi po tom našem putování nechtělo dělat nic. Jenže život nezastavíš. S Toníkem a Julinkou jsme dochodili zimní semestr Plaváčka. A pokračujeme dále o víkendech. Neorganizovaně, ale s vervou. Nemůžu se na to naše společné podvodní foto vynadívat. Já se umím smát i pod vodou. To mě podrž.

Jaro začalo každoročně přípravou dřeva do kamen. Kluci svážejí, po večerech štípou a my holky jim pečeme sladkosti. Snažím se z mrazáku vyhnat všechnu loňskou úrodu. Hlavně tu ovocnou. Zachránila jsem před pořezem taky pár vykotlaných kmínků. Ještě nevím do čeho je vmyslím. Ale do kamen je jich snad škoda.

Batole je všude. Nikdy tam, kde má být. Naučil se říkat ne a nebojí se to slovo použít. Ve chvíli, kdy ho popadnu, že mu zachráním život před jistým pádem, prohne se jak luk a klouže z náručí jak úhoř a u toho řve NE NE NE. 

Ze Strážnice přišel obarvený první modrotisk. Svrbí mě nůžky, jak moc už ho chci šít. Jenže psala Terezka (momentálně z Benátek), že to chce zkusit sama. Tak čekám až připluje a já jí předám něco řemesla. Holce skoro na vdávání by se nemělo bránit se něco nového přiučit.

A byli jsme v kině na Cowspiracy v rámci festivalu Jednoho světa. Po loňském filmu o cukru a cukrovarnickém průmyslu, teď zase něco o živočišné výrobě a masu.

Týden v kostce. Hrozně to valí. Jaro je taaak rychlé.

Locks of Love

 Julinka se rozhodla nechat ostříhat. Také se rozhodla, že culík nehodí do koše, ale věnuje ho na paruku dětem s rakovinou. 

Jenže ouvej. V zahraničí běžná věc. U nás problém. Do výkupu by ji vlasy vzaly za cca 4.000 - 6.000 Kč. Ale s darováním je problém. U nás se pro onkologicky nemocné vyrábí (považ!) paruky umělé. Na víc pojišťovny nepřispívají. I když vlasy darujete, nejsou prostě prostředky, z kterých by se paruka pro nemocného dala vyrobit. 

Jenže my se nevzdáváme. A tak Julinčiny vlasy putují do Locks of Love. Ať sluší a dělají radost. 

Julince to teď teda taky moc sluší :)

Railway station

od Terezky.

Byla doma na víkend. Čím dál vzácnější si jsme. Holčičí drbání. Společné kuchtění. 

A

 povinná anglická konverzace. Prý jsem na tom jazykově dost zle. Souhlasím. U plotny zrovna není mnoho příležitostí konverzovat plynně v angličtině či francouzštině. Upadám, vymlouvám se a necvičím.

Jeden super tip pro vás či vaše potomstvo na jazykové vylepšování a procvičování.

duolingo

A nebo hurá na vlak a vyražte ven...