Pečte dorty!

Má to smysl.

V dnešní uspěchané době. Zastavit se a slavit se svými bližními. Vždyť ten čas je vlastně nejvíc, co si dneska můžeme dát.

Technicky se jedná o medovník. Jenže já mám měsíc dýní, kdy je dávám absolutně do všeho. Takže ušetřen nezůstal ani medovník a vznikl medovo - dýňový dort s opraženými vlašskými ořechy. A ty jeřabiny jsou absolutně první co se nám letos urodili z loni zasázených stromků. A ozdobu jsme vytiskli a vystříhali a zalaminovali. Americký fondán nechme raději Američanům. Teď jsou in dorty nahatý.

"Ach, budu plakat...," řekla liška.

"To je tvá vina," řekl malý princ. "Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil..."

Můj milý muži, šťastné narozeniny!

Se šípkovou

Práce ubývá. Člověk má víc času přemýšlet. A taky meditovat. Nejvíc podzimně meditační činnost je čištění šípků. Stopovala jsem, že očištění jednoho šípku trvá asi 30 s. Z košíku šípků je asi 1 kg hotového protlaku. Já ho čistila asi 10 hodin. Měla být omáčka, ale já se v posledním okamžiku rozhodla pro šípkovou marmeládu. 

Ráno nám začalo přimrzat. Poslední přírodniny narychlo vyklizeny. Lehké zeleninové letní obědy nahradily jídla bramborová a tak nějak hutnější. Zelí našlapáno. Tolik ze zápisu našeho minifarmářského deníku...

Mimo deník:

Upřímně a dlouhodobě ve mně roste odpor k mašince Tomášovi. Antonín ho oproti tomu upřímně miluje a poschovávané knížky najde kdekoli. Říkám si, kde jsem asi udělala v literární výchově juniora chybu. S nadějí před spaním mávám všemi kvalitními tituly. Ale on jen vrtí hlavou a rozhodně vyžaduje šššššš. Nakoupila jsem všechny možné tituly nezpochybnitelné umělecké i literární kvality, týkající se vlakové problematiky. Mávala do zmodrání rukou těmito šššššš knihami, ale junior se obloudit nedal. Občas vzal nějakou knihu se zvědavostí na milost, ale po druhé stránce vyžadovat tu svoji šššššš. Taky máte problém číst dítěti knihy, které vás nebaví a nebo jsou vám dokonce odporné? 

Na jeho obhajobu musím říct, že v roce a půl začal chodit bez plen. Občas se tedy ne úplně trefí tam kam má a já pak mluvím s naším sympatickým doručovatelem zásilkové služby s přilepeným hovínkem na pantofli, ale to už je asi úděl matek na mateřské, že si pořád připadají ulepené, umatlané a tak nějak použité. Hrozně mě štvou z mého pohledu nereálné fotky vystajlovaných matek s dětmi v námořnických oblečcích. Já jsem fakt momentálně vděčná za vyčištění zubů a pravidelné vyprazdňování. Vše vždy s doprovodem.

 Tak ale pořád tak napjatě není. Jednou za rok zajdu například i do kavárny. Následně z  kabelky vytahám pleny, traktory, knihu o Mašince Tomášovi a pak až peněženku, abych to kafe doprovázené třemi telefonáty "mami kde jsi" a "mami kdy už přijedeš" vůbec zaplatila.

Když jsem byla mladší, věřila jsem, že jednou bude líp. Letité zkušenosti mě poučili, že něco takového jako jednou a líp neexistuje. Člověk má být vděčný za každý okamžik a vychutnávat ho právě teď. Takže je potřeba vstát a naplno žít i přes všechny větší či menší nesnáze. Ono totiž může být i hůř.

I takto u nás vypadají barvy podzimu. Malá daň za tolik potomstva :)

Režim néní

Rok a půl se snažím Toníkovi vybudovat denní režim. Jenže on jde napříč jakýmkoliv zotročováním. Některé rituály a jistoty už i přesto vyplouvají na povrch. Třeba vstávání ráno v 5:00 je téměř jistota. Pak sní snídani, pak ji sní tátovi a ve chvilce nepozornosti vybere Julince z aktovky svačinu. Já si pro jistotu ani žádnou snídani nedělám. Nechci ho překrmovat. 

Když společně vypravíme rodinu do světa, vyrážíme hospodařit. Nakrmit zvířata, uklidit, dovyklízet zahrádku, ochutnat nové chutě ... Tím si zpravidla vystačíme až do času vaření oběda. A to Toník taky rád. Všechno kolem jídla je zábavné. Vaří mi za zády ze surovin z odpadkového koše a potřebuje na to nádobí ze všech spodních skříněk kuchyně. Pak sní svůj oběd. A  samozřejmě taky můj. A následuje další téměř již denní jistota. Po třech pohádkách, pěti lidovkách a jednom vtipu (dneska byl o vlku, co šel do bazénu a zapomněl si plavky a na všechny děti vystrkoval svou chlupatou prdelku) usíná. Po probuzení už až do večera žádné režimové jistoty nejsou. Jen si pravidelně píše čárky. Zatím netuším jejich hlubší smysl, ani souvislost jejich počtu s něčím konkrétním co provádí :)

A v tom málo čase, co mi nechává pro vlastní potřebu, jsem mu spíchla funkční pracovní kalhoty. Po lásce na první pohled k Malabrigu přišla láska k softshelu. Tento byl za malý peníz zakoupen ve FB skupině "Zbytky látek". Přidala jsem k němu klipsy ze starých šlí po dědovi. Žádné podsádky. Materiál je to pružný a tvárný, nijak se nedeformuje. Takže spíchnuto pravda v jedné hodině. Víc ani nemám.

Jídlo roste

Letní režim. Letní jídla. Ráno nakrmíme zvířata a pak se s košíkem či bedýnkou projdeme zahradou. A pak to doma vmýšlíme do lehkých obědových či večeřových menu. Tohle mi bude v zimě skutečně chybět. Chodit pro zeleninu budeme dál. Jen do sklepa. Ale obědy venku asi určitě v zimě nebudou. I když to oteplování. Syn říká, že za pár let budeme doma chovat i velbloudy. A jemu to prý zase říkal pan učitel ve škole.

Začala jsem plést svetr pro muže. Chystám se už dlouho. Vlnu mám doma taky nějaký ten rok. Teď to ale beru dočista vážně a mám nahozeno. 

Jsem dost unavená. Zatímco všichni prochází jarní, podzimní či zimní únavou, já mám letní. A mám ji z práce. Takže v zimě přejde :)

Okurková sezóna

Jo a taky meruňková, broskvová, fazolková, hříbková, rajčatová ... et cetera, et cetera.

 Děti nakonec všechny (téměř podle plánu a v termínu) odjeli na tábor a tak hospodaříme  jen s Antondou. Mám ale pocit, že už po prvním týdnu, mu pěkně lezu na nervy. Obzvlášť se nám rozchází program ve chvíli, kdy potřebuji něco udělat. To vydrží stát u mě, držet mě za nohu a řvát jak tygr ussurijský. Po chvilce marnosti zalehne na zem, obličejem k zemi a přechází do fáze sebelitování. Pak si stoupne, opráší kolena a jde si po svém, jako by se nic nestalo. Ovšem následně vždy překvapí nějakým neakceptovatelným počinem totální sebedestrukce nebo destrukce věcí kolem sebe. Shrnula bych to několika slovy. Prostě má takové OBDOBÍ.

Naštěstí občas i spí a to si pak po večerech s mužem vytáhneme krumpáče, zavařovací hrnec a láhev vína. A zavařujeme, rekonstruujeme, popíjíme a vyvíjíme velkolepé životní plány. Kostra budoucí zastřešené verandy už stojí. Použili jsme opět místní přírodní materiál a to kámen z pole. Ovšem ve druhé koupelně jsme na hlíně a bude se s ohledem na odvětrávanou podlahu kopat dál a hlouběji.

Na ruční práce se těším. Až bude zima a nic neporoste. Teď jsem jen (konečně) došila Terezce sukni a poslala ji do Francie v prvním téměř 8 kg balíku. Kolem mého vyplétaného svetru už chodím vcelku v klidu. Tedy nepropadám pláči, kdykoli uvidím to nepovedené, párající se prostřižení. Beru ho na milost. Párat se nebude. Když mám chvilku ručně přišívám neposedné párající se konečky. Pak je stejně opletu zapínací légou a úplně přinejhorším to bude svetr farmářský a bude mít jedinou funkci a to hřát.

Okurková sezóna v plném proudu.

Home sweet home

Jsme doma. Plni sil pokračujeme, kde jsme před dovolenou skončili. Vytáčíme druhý med, natíráme olejem nové úly, přibyl k nám nový kohout, zpracováváme ovoce a zeleninu (momentálně lítáme hlavně v borůvkách a višních), sbíráme bylinky, a zvládli jsme i něco svatebních perníčků pro J+J. Ať žijou!

Ale hlavně. Chystáme sobotní triatlon.

Průběžně

informujeme, že se máme dobře. Hodně pracujeme. Pěstování bez chemie vyžaduje jisté oběti. Např. když vám brambory zarůstají plevelem, musíte je okopat. Mandelinka se musí růčo sesbírat. Proti plísni bramborové bojujeme práškem z mědi. Nic jiného prostě nefunguje. Zázračný stroj na jednocení právě vyklubané řepy taky ještě nikdo nevynalezl (i když v tomto dost spoléhám na své děti). 

Mám tři nové deskové záhony naplněné kompostovanou hlínou. A jakmile dopleji, chystáme se mulčovat slámou z předloňska. Zatím jen jahody a dýně. Se uvidí.

Svážíme sena a medujeme. Mezi sebou i do sklenic. A letos už bude i více na prodej. Jen Terezka nechce stále odtajnit ty svoje etikety.

Sušíme byliny. Vyrábíme aroma oleje do našich mýdel a přírodní kosmetiky. Napouštíme olejem nové úly a usazujeme (konečně) novou králíkárnu. Bojujeme proti mšici - jíchou z kopřiv. Kartónová Telč je ve finále! Společnost KVOK nestíhá snášet a prodávat. Chodíme plavat na rybník a taky stále do práce (muž víc, já minimálně). Dneska mi vytrhl zubař zub. Až složíme poslední fůru sena, valím na koncert Radůzy. 

Žijeme tady a teď!

Konec průběžného hlášení.