pondělí 24. října 2016

Se šípkovou

Práce ubývá. Člověk má víc času přemýšlet. A taky meditovat. Nejvíc podzimně meditační činnost je čištění šípků. Stopovala jsem, že očištění jednoho šípku trvá asi 30 s. Z košíku šípků je asi 1 kg hotového protlaku. Já ho čistila asi 10 hodin. Měla být omáčka, ale já se v posledním okamžiku rozhodla pro šípkovou marmeládu. 

Ráno nám začalo přimrzat. Poslední přírodniny narychlo vyklizeny. Lehké zeleninové letní obědy nahradily jídla bramborová a tak nějak hutnější. Zelí našlapáno. Tolik ze zápisu našeho minifarmářského deníku...


Mimo deník:

Upřímně a dlouhodobě ve mně roste odpor k mašince Tomášovi. Antonín ho oproti tomu upřímně miluje a poschovávané knížky najde kdekoli. Říkám si, kde jsem asi udělala v literární výchově juniora chybu. S nadějí před spaním mávám všemi kvalitními tituly. Ale on jen vrtí hlavou a rozhodně vyžaduje šššššš. Nakoupila jsem všechny možné tituly nezpochybnitelné umělecké i literární kvality, týkající se vlakové problematiky. Mávala do zmodrání rukou těmito šššššš knihami, ale junior se obloudit nedal. Občas vzal nějakou knihu se zvědavostí na milost, ale po druhé stránce vyžadovat tu svoji šššššš. Taky máte problém číst dítěti knihy, které vás nebaví a nebo jsou vám dokonce odporné? 

Na jeho obhajobu musím říct, že v roce a půl začal chodit bez plen. Občas se tedy ne úplně trefí tam kam má a já pak mluvím s naším sympatickým doručovatelem zásilkové služby s přilepeným hovínkem na pantofli, ale to už je asi úděl matek na mateřské, že si pořád připadají ulepené, umatlané a tak nějak použité. Hrozně mě štvou z mého pohledu nereálné fotky vystajlovaných matek s dětmi v námořnických oblečcích. Já jsem fakt momentálně vděčná za vyčištění zubů a pravidelné vyprazdňování. Vše vždy s doprovodem.

 Tak ale pořád tak napjatě není. Jednou za rok zajdu například i do kavárny. Následně z  kabelky vytahám pleny, traktory, knihu o Mašince Tomášovi a pak až peněženku, abych to kafe doprovázené třemi telefonáty "mami kde jsi" a "mami kdy už přijedeš" vůbec zaplatila.

Když jsem byla mladší, věřila jsem, že jednou bude líp. Letité zkušenosti mě poučili, že něco takového jako jednou a líp neexistuje. Člověk má být vděčný za každý okamžik a vychutnávat ho právě teď. Takže je potřeba vstát a naplno žít i přes všechny větší či menší nesnáze. Ono totiž může být i hůř.











I takto u nás vypadají barvy podzimu. Malá daň za tolik potomstva :)


6 komentářů:

  1. Já vím, že to často není k smíchu... ale ... směju se, pardón. :-) Naše Františka mašinku Tomáše kolem dvou let milovala. Postupně si od sousedovic chlapečka vypůjčila asi dvacet dílů knížek a trvala na tom, že je budeme číst pořád dokola. Taky mi ty mašiny s vlastní (přitroublou) vůlí a scénáristická bezmoc autorů, zejména když došlo na potřebu lidského aspektu, lezly krkem. A pak to Františku naštěsí přešlo... Uf! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Neviem či húř, ale môže to byť trebárs autistické: Začať treba s prvorodeným dieťaťom-aspergerkou, ktorú vám dodiagnostikujú v dospelosti, ale žiť, sprevádzať, nie vychovávať ale ,,vytvárať jej stereotypy,, musíte vy... a skončiť posledným dieťaťom, štvrtým, opäť autistom, pre zmenu atypickým, aby mu dali diagnózu, keď ho už vy vypiplete a už ,,o nič nejde,,. Až teraz v dvadsiatich rokoch už vstáva sám a vychystá sa do školy. Taktiež sa sama vychystá do školy ( neviem koľká VŠ) aj vydatá aspergerka, v spoločnej domácnosti, ktorú jej ale znovu vytváram ja. Medzi autíkmi ešte zo dve deti a muž, ctený zakladateľ (auti) rodu:-).
    A moja maličkosť, umenšená do podoby zrnka piesku (ba aj menej, podľa občanov našej krajiny) a zaopatrená milým Bohom a dobrými ľuďmi. Bez rodiny.
    Materská ešte trvá, ale už sme aspoň za cca tri desaťročia pokročili k cieľu: sme slobodnejší, celistvejší, naplnenejší.
    Knihy sme pri postieľkách čítali cca dve desaťročia:desať s prvou várkou detí a desať rokov s druhou várkou detí.
    Knihy som si kupovala tak, aby sa mi páčili:-)
    Muž čítal deťom rovno svoje obľúbené z detstva:-)
    Lokomotíva Tomáš u nás šarapatila v knižnici už pred 15 rokmi! Myslím, že sme ju dali preč, keď sme sa sťahovali do domu, alebo tak nejak. Niektoré detské knihy si nechali deti a niektoré ja. S ilustráciami Martiny Matlovičovej :-)
    Som adekvátne k svojmu materstvu postihnutá a nepatričná a potrebujem znovu ,, nácvik sociálnych zručností,, aby som mohla chodiť do kaviarne, medzi ľudí a tak....chi
    Páči sa mi u vás:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Nevím, jak se to povedlo, ale nás Mašinka Tomáš zcela minula. A to máme doma tři kluky. Jednu mašinku sice dostali od babičky a jednu od švagrové, ale naštěsti z nich hned cosi ulomili a následně ztratili o ně zájem. Naše oblíbená kniha byla Velryba a pruhované tričko, umíme ji zpaměti, milujeme a s oblibou citujeme doposud.
    Co se praní týče, už mi napadlo, zda by nebylo vhodné mít doma pračky dvě.
    Slyšela jsem, že na čaj i marmeládu jsou vhodné i zahradní kultivary růží. Pokukuji po Rose rugose. Má krásnou vůni a veliké, nádherné šípky. Krásná je od léta do podzimu. Lístky se dají bezvadně použít na výrobu čokoládových lístků na zdobení cukrovinek, má to vyzkoušeno (Viz http://www.ekozahrady.com/rosa_rugosa.htm )
    P.S. Doporučuji Vám film "Po Tomášovi" ("After Thomas", 2006). Dojemný, s velkým poselstvím.

    OdpovědětVymazat
  4. Každá fotka je nádherná!
    Mašinka nás minula, prcka nějak nezaujala.
    Obdivuji vaši trpělivost s těmi šípky, já je radši suším a uvařím si čaj.
    S prádlem to máme podobně, je nás sice jen 5, ale i tak je koš nejvíc plný den po vyprání! :-D
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. Tak u más vede také Mašinka Tomáš. Malému bude teď 5 a stále ho to nepustilo, ale nevyžaduje ji po mě číst každý večer. Vezme si ji do postele a prohlíží si ji sám.
    Co se prádla týče, tak u nás podobné. Mám sice jen 2 děti, ale občas vydají za 4. Každý den 1 pračka a pokud máme i bundy či povlečení tak občas i 2-3 pračky. Už jsem se s tím smířila. Bráním se zatím sušičce tak suším kde můžu. Kamarádka má 3 děti a sušičku a je nadšená. Já jsem ji nějak na chuť nepřišla. Stejně tam nemužu dát všechno prádlo - bojím se tam dát oblečení, kde je sušička škrtnutá. Ona ho tam dává, ale já se bojím. Nerada bych některé oblečení zničila.
    No a co se týká jak píšete :"Hrozně mě štvou z mého pohledu nereálné fotky vystajlovaných matek s dětmi v námořnických oblečcích" Tak Vás musím uklidnit. Někde jsem četla, že tyto matky tráví celý den jen tím, že se čančají a pak fotí sebe a svoje dítě x krát, aby foto bylo dokonalé a na nic jiného nemají čas ani na ty děti. Raději budu trávit čas s dětmi i když nebudu dokonalá než to co je na fotkách. Dítě bude vzpomínat na to, jak maminka s ním blbla na zahradě, co spolu vyrobili nebo kde byli, to je pro mě důležité a né mít x fotek na facebooku či jinde a pod tím spoustu srdíček, komentářů atd.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně vtipné, usmívám se u čtení jak vadná :) Všechno sedí - kavárna, prádlo, i ten závěr. Moje poporodní hormony docela dostal..
    A co se týče Mašinky Tomáše - naštěstí nás díky nevyváženě ženské domácnosti míjí - ale ony ty princeznovské Disneyovky taky nejsou nic moc. Nezbývá než na to jít nenápadně a doufat :)

    OdpovědětVymazat