Taká suchá zábava

Mozek se mi rapidně přesunul do krajiny břišní. Nevím proč to příroda takto zařídila. Zrovna teď by mi život docela usnadnilo, kdyby zůstal v dutině lebeční. Včera jsme si uvařily s Julinkou čaj a donesly koš sena (holky ví, holky ví, jak je seno voňavý), z půdy snesly něco letošního nasušeného ze zahrádky, vysypaly košíky z procházky po okolí a pak měl přijít ten slavnostní moment zahájení domácí výtvarky - tvoření z přírodnin. Přišel. Ale až o dvě hodiny později. Maminka totiž zapomněla, kam v rámci hnízdění a sterilizace domácnosti uklidila tavicí pistoli. Úžasné mi přijde, že jsem jen jasně věděla, že to bylo na nové místo a že jsem si říkala, že je to krásné a logické místo pro tavicí pistoli. Rozebraly jsme půl domu. Bezradnost. Dítě smutek v očích a já začala přemýšlet o bleskové koupi nové. No našla nakonec. A bylo to opravdu moc krásné, nové a logické místo...

Tak máme ježky a pár podzimních věnců. Ježci jsou z kudlibabek s příjemným zjištěním, že drží i na všem ostatním než jenom na dětech. Znáte kudlibabky aneb řekni mi jak se u vás lopuchu říká a já ti řeknu odkud jsi.

A na závěr poslední letošní zavařování do nově získaných retrosklenic. A táta zase zvolal:

"LEČO, PREČO?", ale my ostatní ho milujeme. LEČO  i tatínka :)