Rekapitulace NE kapitulace

Zatímco všichni meditují a přemítají o uplynulých a nadcházejících  dnech na konci roku, na mě to přišlo právě teď. Musím přiznat, že mám za sebou asi nejnáročnější dva roky svého dosavadního života. Kam se na to hrabe vystudovat se čtyřmi dětmi práva. To byla v porovnání s tímhle, hlavně posledním rokem, fakt dovolená.

Ale zpátky už ni krok. Je to za námi. Tlustá čára. Spousta věcí se obrousila, spousta začala fungovat a intenzivně vložená práce začíná být polehounku vidět. A to těší. Julince i Terezce se na nových školách moc líbí. Kluci si ke studiu přihodili taneční a řidičáky a pomalu už i chození za holkama. No jo. Je to léty, je to věkem, je to těma rokama. 

Poblázněné počasí se konečně naklání do podzimu. I s těma vlaštovkama na drátech, podle kterých by se dali zaznamenat noty na linky. Vůně pálící se bramborové natě (no a i toho hnoje) ve vzduchu. První vybírání brambor v plavkách... Čekáte silnou a mrazivou zimu? My vzhledem ke všudepřítomným nádobám s kvasícím alkoholem rozhodně. Kvasí nám tu švestky a hrušky a medovina, stáčí se bezinkovo kávový likér a chystáme se na cider. Jeden by řekl, že se ta mateřská za střízliva nedá vydržet, ale spíš věřte, že na vesnici je tvrdý život :)

Našla jsem dokonce čas projít svůj oblíbený antikvariát. A štěstí se usmálo hned dvakrát. Roky sháním jedinou dostupnou knihu o medovině na našem trhu a hle. A ještě jednu poutavou o domečku a do třetice jsme si doplnili do řady další Daisy Mrázkovou. A považ. Původní majitel přihodil i hlavonožce :)

Tak já jdu hledat klubko do mechu... A po dlouhé době i to kafe v klidu. Nebe.